Historie kostela sv. Mikuláše

Záznamy z let 1186 hovoří o místním kostelu, který byl malý, dřevěný a vyhořel. Kde ovšem přesně stál, dnes se neví, ale pravděpodobně na místě nynějšího kostela.

Roku 1360 v Želči zemřel tamější farář Mikuláš, po kterém nynější kostel nese jméno – Kostel sv. Mikuláše. Jak dlouho předtím na Želči působil, není známo. Jeho nástupcem byl Vyšemír, který za dva roky umírá (1362). Na jeho místo nastupuje Přibyslav z Jeseníku dne 9. prosince téhož roku.

Nástupcem Přibyslava byl farář Heindrich, který roku 1370 odchází a jako farář v Želči působí Jan z Nečedic. Jan z Nečedic mění za krátko s farářem z Vroutku – dne 10. 2. 1371, který zůstává v Želči do roku 1401. Na tu dobu to byl velice chudý kostel, neboť v roce 1384 musel odvádět 6 grošů na papežskou desátku.

Do Želče tohoto roku přichází farář Jakub z Rokycan, který v Želči působí do roku 1408. V Želči se objevuje jistý Jan ze Soběchleb, který úředním příkazem dosáhl odstoupení faráře Jakuba z Rokycan. V roce 1413 je na faře Jan z Velké Černoce.

Tehdejší kostel byl již v roce 1622 opatřen zvonem. Byl vystaven ve slohu gotickém a až v roce 1750 byl přestavěn do slohu barokního tehdejším patronátním pánem Johannem Františkem Zessnerem ze Špicenberka do jeho nynější podoby.

Před tím, ale 24. března 1725, darovala hraběnka Josefa Kolovrat-Libštejnská zdejšímu kostelu 4 mosazné svícny. Žena J. F. Zessnera – Marie Terezie Zessnerová pořídila oltář. V následujících letech následovalo ještě mnoho oprav.

V roce 1825 došlo k poškození malého zvonu a byl naprosto neupotřebitelný. V roce 1826 byl žateckým zvonařským mistrem, rodákem ze Želče (čp. 42), přelit. Úbytek na váze po přelití byl 8 liber. 31. března 1826 byl zvon hotov a vážil 76 liber.

Po odchodu do penze faráře Wolfa roku 1829 na jeho místo nastupuje jako farář Josef Schmelcer. J. Schmelcer byl údajně velice oblíbený u vrchnosti a v roce 1830 nechává přestavět kostelní chór a varhany. Varhany byly postaveny Ferdinandem Gutem ml., Ferdinandem Gutem st. a Johannem Gutem z Čisté. Náklady činily 290 guldenů. Část (110 guldenů) hradil tehdejší majitel obce a statků František Schreiter ze Schwarzenfeldu a zbytek byl z dobročinných sbírek. Varhany byly tehdy ještě bez pedálů a byly přivezeny na třech vozech. Stejně tak kostelní kůr byl na třech vozech přivezen na náklady obce Antonínem Mayem (čp. 13), Tomášem Groschupem (čp. 59) a Antonínem Schubertem (čp. 54).

V roce 1831 daroval Vincenz Zessner, syn někdejšího majitele obce F. Zessnera, 50 zl. na výbavu kostela a k tomu pár lesních rohů.